Název

Galapágy ekvádor 2.část

Popis

22.11
Přelet do Cuency přes Guayaquil
-Cuenca třetí největší město v Ekvádoru, leží 2500 m nad mořem.
-Ubytování v hotelu Duran Hosteria – el baňo teplota venkovního bazenu 42C ,chápete, že toto bylo přesně koupání pro mě:):)
-Večer lehká večeře v hotelovém pokoji a spánek a příprava na zítřejší track
23.11
- ráno odjezd z Cuency do Las Cajas – cca 29.000 ha, nadmořská výška od 3000 do 4500 m, noční teloty klesají pod 10 stupňů a denní se pohybují i v rozemzí +-10 stupňů během chvíle.
- vyráželi jsme z Cerro de Crusez ( 4210m) přes jezero Larga, pak jezero Toglacocha obešli jsme další jezero Luspa a u něj se spojili s mulama a místními indiány a napojili se na La Grand Osohuaycu kolem jezera Canutilos a pak kolem malého jezírka, u kterého jsem nezjistila název . Je taky možné, že celou dobu jsem špatně orientovaná a koukám úplně do jiný mapy a tudíž píšu úplně jiný názvy jezer?. Při prvním shledání s muly jsem si říkala no pěkný, tak to na ně budeme čekat hezky dlouho , již po 15 minutách oni čekali na mne?
- pak jsme rozvinuli tábor – heslo bylo úplně jasné najdi si místo,alespoň trochu rovné a suché, všichni byli takoví lehce unavení a asi první den fakt nikdo nekalil, i když některým jedincům bylo parádně zle jak po pořádný kalbě:)
- průvodci se o nás starali jak o vlastní na rozdělaném ohýnku, připravili večeři hodnou do restaurace kuře s mangem a rýží a ještě tomatovou polévku,ale bohužel hodně zbylo, díky místní nevolnosti většiny?
24.11.
- po ranním hlášení se rozhodlo, že část se vydá zpět trasou do vesnice a druhá část ujde trasu naplánovanou na 2 dni za jeden den.
- tudíž mé rozhodování bylo veliké, ale krátké vracím se do vesnice:(:(
v noci byla zima, ráno zamrzlé zipy, spát se nedalo, ale bylo to vzrůšo
- parta chlapů a Marcelky vyrazila směr Cerro Cippale 4200 m kolem jezera Osohuyaco, napojili se na inka trail ( camino del Inca) a v cíli Laviucu ( 3200m) byli co by dup
- to naše skupinka s výletnickým sklonem se v klidu kochala okolními panoramaty a vracela zpět po stejné cestě do místní vesnice, odkud byly muly a odtud jsme se nechali odvézt zpět do hotelu do Cuency
- s Markét nám to nestačilo a dali jsme si výšlap na kostel od paní Marie z Guadeloupe a musím, říct že ty schody snad byly náročnější než ten track?

25.11.
- následoval klasický turistický výlet po Cuence (indiánsky se Cuenca řekne TUMIPAMBA)
-takže první návštěva keramická dílna mistra Vegy – jako jediná kafka jsem si musela koupit malý popelníček s želvičkou?
-druhá návštěva továrna na klobouky Homéro Hortega ( Cuence je totiž největší vývozce panmahat na světě) – bacha a tam jsem si klobouk nekoupila:)
- třetí procházka s výkladem po městě centru plazza adbon calderon – cihlová katedrála Catedral Nueva- dlaždičky na střeše jsou z Čech
- pak jsme okusili místní oběd: pečená morčata ( cuy- španělsky , indiánsky quwi ) pohled na naše milované mazlíčky není zrovna ten pravý,ale chutnají jak pečení králíci, jinak tam taky jí pečené prase, které je skoro stejné jako u nás , jen to mají vše o hodně slanější, ke všemu dávají brambory a vařené fazole a kukuřici( která je oproti naší větší bez chuti a bílá)
-odpoledne se část expedice vydala na místní fotbalový zápas v domnění, že bude zajímavý zážitek ve fandění, jediný, kdo fandil jsme byli my a to jen, aby byl konec?hrálo proti sobě Quijto a Cuenca
( 0:2)
- večeři jsme si dali v místním Terrace baru u stadionu – moc dobrý jídlo a víno

26.11.
-odjezd od hotelu velmi brzo na naše poměry v 7.30, cesta autobusem 2,5 h přes místní krajinu, jeli jsme přes Alausí ( kde jsou největší trhy a parádní kostel ve skále), přes město Caňar ( tady všude žijí příslušníci toho kmene, který hodně bojoval s Inky)
- dolezli jsme až do národního parku Sangway ( 4200m) cestou inků, místy dost pršelo, takže rychlost cesty byla velmi svižná a cesta trvala něco kolem 3 hodin – cesta skončila v indiánském obydlí, kde i přes to, že vím, že se indiáni neradi fotí, neb se bojí, že jim fotografie sebere duši, neodolala a musela celou rodinku po jednom vyfotit
- pak jsme si dali parádní obídek v pueblo Ingapirca – taková malá místní stylová hospůdka, na výběr bylo kuře, prase, a lama- vše bylo docela dobrý,ale takový styl školní jídelna
-pak jsme z auta viděli inckou zříceninu Igapirca – což je incká zřícenina, jedna z nejstarších inckých památek a úplně nej památka z Ekvádoru a my místo,abychom prozkoumali chrám slunce , trůn velkého inky, jsme vlezli na místní trh a nakupovali suvenýry, tak hluboko jsme klesli
- ještě jsme měli jednu nepříjemnou záležitost do auto a při jízdě nahoru jsme vzali místní rodinku maminku se 4 klukem a holku tak 14 let , bohužel kočka se blbě opřela o dveře a vypadla s auta , musím říct že to bylo velmi nepříjemné a husté ,ale řidič tvrdil,že ji pak viděl že šla s mamkou znova pro mlíko.
27.11.
Volná den
-Stanné právo – nikdo nesměl vycházet neprodával se alkohol a nikde nebyli auta – takový dost zoufalý stav
-Přelet do Guayaquily přes noc pak ráno o Quitjo a přes Bonnaire a Amesterdam hurá domů

Nastavení